Jak stojím pořád u plotny anebo Melanzane alla non-parmigiana

Aby bylo jasno, nemám ráda prznění receptů. Týramísa z pomazánkovýho mi způsobuje žaludeční koliku a pizza z listového těsta figuruje často v mých nočních můrách, podobně jako Jirka s Láďou, kteří dokáží uvařit bramborák bez jediné brambory a navíc tam dají limetu. Já recepty neprzním, ani je nevylepšuji. Já pouze absorbuji varianty, a tak vznikla tato, u nás doma populární, variace na melanzane alla parmigiana, čili jakýsi zapékaný lilek. Vtip je v tom, že se nezapéká.

Potřebovat budete: 

• 4 lilky 
• 1 cibuli 
• 2 stroužky česneku 
• 10 malých rajčat /kurník, já si na ty čery-rajčátka prostě nezvyknu, no/
• 1 plechovka konzervovaných krájených rajčat /alias polpa di pomodoro/
• 100g parmazánu /anebo si ho dejte si ho kolik chcete, parmazán nikdy neublíží/ 
• olej
• sůl
• cukr
• pepř 

Začneme krájením lilků na cca 1cm silná kolečka, která vyskládáme na tácy/talíře/plechy/linku /je-li čistá a není zbytí/ a osolíme - a lilek se potí a potí a voda padá, padá...Nechte vypotit alespoň 20 minut, mezitím můžete začít s rajčatovou kreací. Na oleji /přiměřeně, řekněme 3 lžíce/ nejdřív opečeme celé stroužky česneku, které následně vyjmeme a dáme stranou zchladnout. Na jemno nakrájenou cibuli můžeme přidat do oleje a osmažit, následně přidáme rozpůlená rajčata a po pár minutách i ta konzervovaná. Česnek nevyhazujeme, nakrájíme ho na drobné plátky a vrhneme do rajčatové směsi. Osolíme, opepříme, pocukrujeme a necháme vařit /s pokličkou, úplně/. Lilky osušíme /každý plátek vezmete do ubrousku a promačkáte, ano, budete mě nenávidět/ a vyskládáme na olejem vymazaný plech, znovu pocákáme olejem a pečeme v troubě na 180° cca 10_15 minut, dokud nemají lilky světle hnědou barvu a nejsou měkké a houbovité a celé takové dost nevábné. V této fázi je můžeme přidat do rajčatového základu a dalších cca 10-15 minut vaříme, dokud nevznikne jakési kompaktní ragú. Na závěr už přijde do hrnce jen nastrouhaný parmazán, který necháme ve směsi rozpustit, konečné dochucení nechám na Vás dle Vašich chuťových pohárků. 

Lilky potící se, lilky do trouby a musím se pochlubit místními rajčaty

Směs na polentu, polenta už na pánvi a hotové "ragú" - za nekvalitu fotky se omlouvám, ale bylo to horké a vystydnout to nestihlo...

Podávat můžete s chlebem, s trochou fantazie i s těstovinami, jako dip i jako směs do tortilla/pita chleba/atd. Moje spolubydlící Lucia došla tak daleko, že v nestřeženém okamžiku vytáhla směs z lednice a flákla jí bez skrupulí na pizzu. A šlo to. Já osobně doporučuji podávat s polentou - uvařte kukuřičnou kaši /ze směsi na polentu, seženete všude/ podle návodu a protože by to jen takto byla kejda tekutá, vylijte ji na plech a nechte vychladnout, ztuhne. Pak už jen nakrájejte na pravidelné kostky /pravítko nutné!/, které opečete na pánvi na sucho. Hotovo! 

A odkud recept mám? Od jedné turecké paní, která tvrdí, že jde o turecké národní jídlo /pravděpodobně je národní jen u nich v rodině - i když jsem se ptala x Turků a x z nich mi řeklo, že o tom nikdy neslyšeli -  ale komu to trhá žíly - je to boží/ a přirovnala ho právě k lilku alla parmigiana. Inu, jsem vděčná za to, že turecká paní si to trochu přikrášlila, aspoň mám čím oblažovat své chuťové buňky! 

Pac a pusu

Martuccia