Po dlouhé době se konečně někam virtuálně podíváte se mnou, na výlet někam, kde to ani nevypadá jako v jižní Itálii. Čtyřicet kilometrů na sever od Neapole se rozprostírá na obrovské ploše rezidenční sídlo Bourbonů z 18. století, palác Caserta.
Už jsem mluvila o tom, že co v Neapoli nevybudovali Řekové nebo Římani a stojí to zároveň za zmínku, nechali postavit Boruboni. Proč? Protože v roce 1735 se stal Karel III., syn španělského krále, vládcem Sicilského a Neapolského království a rozhodl se, že je lepší být taťkovi z dohledu a prchnout směr Neapol, kterou zvelebil /rozlehlý komplex královského paláce na Piazza Plebiscito, stejně jako zámek Capodimonte tyčící se nad historickým centrem Neapole/, ale i tak, jako osoba, která prostě ví, co frčí, toužil být francouzštější než celá Francie a mít své malé Versailles. A tak si nechal postavit komplex ještě větší. Z tohoto skromného přání vzniklo největší královská rezidence na světě, na ploše 47 000 m2. S výstavbou se začalo v roce 1751, již v roce 1780 byl zámek a zahrady slavnostně otevřen. Bohužel, už v roce 1799 proběhl na jihu Itálie převrat, byla vyhlášena Partenopská republika, po níž následovala okupace /říkejte tomu jak chcete/ napoleonskými vojsky a v Casertě se roztáhl nikdo menší než Joachim Murat. Po Vídeňském koncilu /1815, všichni jsme se to na tom dějepise museli naučit/ se do Neapole vítězně vrátili Bourboni a když jim to tam Francouzi tak hezky dodělali, nepohrdli návratem do zdí zámku Caserta /ne na dlouho, Garibaldi už pomalu ťukal na dveře/. Tenhle historický exkurs neslouží k suplování hodin dějepisu, byť dějiny Neapolska jsou nesmírně zajímavé /chápu, že ne pro každého/, ale k demonstraci toho štěstí, že se komplex, kde se majitelé střídali jak na orloji, zachoval v tak perfektním stavu. V roce 1994 byl dokonce místem zasedání G7, o dva roky později už byl celý zámek s přilehlým parkem a Karolínským akvaduktem zapsán na seznam UNESCO.
Celý barokní kolos byl definitivně, byť obydlen už dříve, dokončen se svými 1200 místnostmi /a to nechceš uklízet/ a 1742 okny /a to nechceš umývat/ v roce 1845. Najdete v něm 1026 krbů a 34 schodišť, z nichž jedno, to hlavní, okamžitě poznáte, jakmile vejdete, pokud jste tedy alespoň trochu fanoušek Star Wars, případně Mission Impossible či jste viděli falešný Vatikán v Angels&Demons. Trůnní sál, obrovská královská kaple, knihovna, divadlo a nespočet předpokojů vedoucích k pokojům je jen část toho, co Caserta ukrývá. Nad hlavním /královským/ schodištěm je to například velký kupolovitý prostor pro hudebníky, kam noha smrtelníka obvykle nevkročí, avšak Martuccia má svá tajemství a dostane se všude. Celá akce pak probíhala kdysi tak, že ve chvíli, když se hlavní branou dostával do paláce král s rodinou, bylo hudebníkům, ukrytým ve falešném patře nad schodištěm, dáno znamení a ti začali hrát, král si tak užíval hitovky své doby, aniž by se musel obtěžovat pohledem na sprosté umělce. Klasika v podobě intimně obydlených místností patřících velkým osobnostem od Bourbonů až po Murata je samozřejmě také k vidění, za zmínku stojí především koupelna s tekoucí vodou, v té době naprosto unikátní záležitost /na kohoutcích je pak jasně vyznačeno "CALDA" a "FREDDA"/, která vděčí za své zahrnutí do zdí zámku antickým vykopávkám v nedalekých Pompejích. Jak to? No jednoduše, stavitelé té doby pochopili, že Římané /na rozdíl od takového, dejme tomu, Ludvíka XIV., který se pyšnil tím, že se za svůj život koupal pouze třikrát, z toho jednou po porodu a podruhé při křtu - zajímalo by mě, kdy bylo ono sladké třetí procitnutí, ale nechme to koňovi/ nebyli žádná selata a pravidelně se oddávali osobní hygieně v lázních. A protože šlechta přeci nebude pozadu, lup tam vanu a latrínu navrch.
 |
| Velké schodiště |
 |
| Hogo fogo koupelna |
 |
| Královské lože - zdá se malé, ale má dva metry na dva metry, takže žádné "oni byli menší..." |
Další, ale doopravdy zajímavou vrstvou tohohle místa, je půda. Nebudu Vám nic nalhávat, bez speciálního povolení se tam taktéž nedostanete, a tak se Vám budu snažit zprostředkovat autentický zážitek alespoň pomocí fotografií. V půdních prostorách se projdete nejen krovem střechy, ale záhy se dostanete do malých místností, které prakticky celou dobu sloužily jako kasárna či vězeňské cely - ano, hladomorna pod zemí je klišé, nová doba přináší nové nápady a tak vězni trpěli alespoň s výhledem na krajinu. Pobyt vězňů /především politických/ dokládají malůvky na zdech, vzkazy, plakáty, fotografie a z dob, kdy prostory sloužily jako úkryt pro spojeneckou armádu, i plechovky od jídla a předměty denní potřeby.
 |
| Ukryté podium pro hudebníky nad královským schodištěm |
Ve chvíli, kdy absolvujete velkou tour-de-zámek, jste připraveni na další fázi návštěvy, tu rozsáhlejší, více chodivou a časově i fyzicky náročnou. Zámek Caserta obklopují dva velké parkové komplexy - Giardino all'Italiana /Italská zahrada/ a Giardino all'Inglese /Anglická zahrada/. Vstup zakoupíte jednotný nebo zvlášť, počítejte ale s tím, že budete-li chtít vidět vše, zabere Vám to celý den. Pro začátek Vás budou čekat tři kilometry směrem na sever do mírného kopečka podél kaskády několika fontán - Margaretiny, Delfínů, Eola, Ceres, Venuše a Adonise a poslední Diany a Aktaióna. Na konci Vás čeká umělý vodopád /na jehož vrchol se vyvoleným taktéž podaří dostat, ale jen při příznivé konstelaci hvězd/.
 |
| Pohled na kaskádu /ano, není vidět/ sdola |
 |
| Fontana dei delfini |
 |
| Fonata di Eolo |
 |
| Pohled na kaskádu shora |
 |
| Martuccia a fontana di Diana e Atteone |
 |
| Kdyby byly v...ryby... |
Italská zahrada se pak rozprostírá do všech světových stran okolo kaskádovité cesty, lemované olivovníky a vavříny. V jejích útrobách je schovaná i tzv. Pescheria Grande /něco ve smyslu "velká rybárna", ne však proto, že by se zde chovaly a lovily ryby/, plod Bourbonské záliby ve válčení. Nádrž se rozprostírá na ploše téměř třiceti čtverečních kilometrů a sloužila k simulaci námořních bitev mladého šlechtice. Uprostřed se tyčí umělý ostrůvek, ze kterého vyrážely na zteč s královskými loďkami plavidla protistrany /kdo vyhrával je nám všem doufám jasné/. Dnes se na ostrůvku vyvalují kachny a labutě, které se ani nepokoušejte krmit, neb jsou přežrané /doslova královsky/.
 |
| Pescheria Grande |
 |
| Martuccia Grande... |
Pro mě je pravděpodobně nejzajímavější součástí areálu Anglická zahrada, kterou si, jako tehdejší módní záležitost, vydupala královna Marie Karolína z rodu Habsburků. V roce 1786 tak začala Holanďan John Andrew Graefer s výsadbou ohromného arborea a do parku přivezl dřeviny a rostliny ze všech koutů Kampánie. Mezi staletými stromy se pak nachází rádoby-rozvaliny antických chrámů /stále jsme v období boomu vykopávek v Pompejích/, jezírka a fontány, které přiživuje Acquedotto Carolino /Karolínský akvadukt/, který vede vodu přes čtyřicet kilometrů. V anglickém parku pak nechybí růžová zahrada, zahrada kamélií, skleníky a mandarinky s pomerančovníky /bylo to kyselý, ale bylo to zadarmo, správný Čech se nebojí vlka nic!/.
 |
| Il bagno di Venere |
 |
| Falešné ruiny antického chrámu |
 |
| Scorcio del Giardino all'Inglese |
 |
| La serra grande |
 |
| Zahrada kamélií |
 |
| Jako šťovík... |
 |
| Frňákovník! |
 |
| Falešné ruiny dórského chrámu a zahrada sukulentů |
Do Caserty se dostanete z Neapole snadno, z hlavního nádraží tam jede vlak přímo /zastávka Caserta/ za částku okolo 3 euro a stojí prakticky před vchodem do zámku. Pokud Vás děsí pohod tří kilometrů jen k Anglické zahradě /krát dvě/, máte několik možností - nechat se tam vyvézt taxi, koňmo, anebo si půjčit kolo. Vstupné je také příznivé, jste-li student, kompletní vstup do areálu Vás bude stát jen 6 euro, možné jsou i večerní prohlídky. A ty za to rozhodně stojí - můžete totiž pobíhat na planetě Naboo jako Amidala.
Pac a pusu
Martuccia
