Tak jo, asi by to chtělo nějaké úvodní slovíčko a sluníčkový
příspěvek do začátku o tom, jak budu doufat, že se Vám tady bude všechno líbit,
jak Vám povím něco o sobě a tak. Anebo taky ne. Stejně mě všichni znáte, a kdo
by mě náhodou neznal a i přesto měl pocit, že ho bude bavit mé oblažování
virtuálního světa super-vtipnými postřehy ze zahraničí, nechť si pročte
všeříkající kolonku „o mně“.
Tak jsem tady, v městě hříchu, zločinu, samá vražda,
samá mafie, samá špína, svrab a neštovice. Nebo tak si to aspoň všichni
představují, bohužel. Starší generace se několikanásobně pokřižovaly ve chvíli,
kdy jsem jim sdělila, kam mě sérdce mé táhne, přátelé významně pozvedli obočí a
nevyhnula jsem se ani /doufejme/ předčasným kondolencím.
 |
| Zdroj: http://www.napolibandb.it/blog/wp-content/uploads/erasmus-a-napoli.jpg |
A teď se tedy konečně dostáváme k tomu pudlovi a jeho
jádru. Tenhle vysoce intelektuální literární počin bude sloužit k boření mýtu
o tom, jak je Neapol hnusná a nebezpečná a smradlavá. Třeba Vám ukážu, že je to
nejkrásnější město na světě hned po Praze /pragocentrik ježišmarjajo/, jak jsou
tu lidé nejmilejší v galaxii a jak se tu dobře najíte, oblíknete,
zasmějete. Třeba Vás přesvědčím, abyste se sem zajeli podívat – větší příliv
turistů sice zaškodí té panenské nedotčenosti /haha/, ale rozhodně ne ekonomice
a třeba pak bude ta Neapol trochu míň smradlavá rustikální. Třeba Vás tenhle blog pomůže nakopnout, abyste taky (ne)vyjeli na erasmus – do Pasova, do
Bratislavy, do Rejkjavíku, dle libosti. A
třeba Vás prostě jen bude bavit se mi škodolibě smát, jak tady bojuju s administrativou,
dopravou, školou a všudypřítomnou vlezlostí pánské populace 60+ /no vobčas i
mladší teda, dobře/.
Stejně jsem se dostala přesně tam, kam jsem se dostat
nechtěla. Ale tak vodpusťte začátečnickou chybu, přimhuřte vočko, příště už to
bude víc fotek, víc zajímavostí a míň keců.
Pac a pusu
Martuccia
Martuccia
Žádné komentáře:
Okomentovat