Jak jsem šla poprvé do školy

Vstříc svému prvnímu školnímu dnu jsem před šestnácti lety vyrazila vyzbrojená školní brašnou s kachničkami, růžovým svetrem s koalou a velkým očekáváním z "konečně nějaká výzva". Iluze mě brzy přešly /a to konkrétně na hodině čtení, kdy jsem pochopila, že to bude celý na dlouho/, ze svetru s koalou jsem vyrostla a kachničky přestaly být v době boomu pokemonů cool. 

Pro první den na univerzitě v zahraničí jsem tedy raději žádná očekávání nepřipouštěla a vyrazila vstříc osudu jen tak nalehko. Historické okénko - Univerzita Federico II. by asi nějaká ta očekávání snesla, neb je to nejstarší státní univerzita na světě, takže skoro tak dobrý jako Karlovka, tradice a tak, znáte to, ale jsem od přírody člověk nedůvěřivý až skoro realista, takže nic. 

Strašně krásná hlavní budova

První šok přišel hned ve chvíli, kdy jsem zjistila, že hodina se 29/9 opravdu koná a že nesedím v aule sama osamocená - zlí jazykové totiž tvrdí, že rozvrhem /je-li nějaký, haha/ se nikdo neřídí a profesoři si výuku zahajují v průběhu semestru dle vlastního uvážení a konce dovolené. Přednášející se na hodinu zǎcínající v půl deváté dostavil už v 8:45 a velmi upřímně nám pogratuloval k tomu, že jsme to dokázali. Dorazit. V Neapoli. Bez dvouhodinového zpoždění. A myslel to vážně. 

Právo EU mi se slzou v oku připomnělo první /a pro mě zároveň poslední, dobře/ přednášku prof. Tomáška, prakticky slovo od slova. Jen ta slova byla o dost květnatější a věty rozvité. A tok řeči pomalejší. A tak jsme se po hodině a půl od Schumanna s Monetem moc neposunuli. Ale vždyť není kam spěchat, přednáška je 3x týdně, venku je krásně a caffé nikam neuteče, protože caffé je jistota. Pán, který hodinu a půl řečnil na téma důležitosti znalosti vlastní historie, role římského práva v našich životech a historek z dětství /a že to bylo za krále Klacka, o tom není pochyb/, mě tedy nijak z míry nevyvedl. 

Dárečky! 

Zážitkem pro mě byly spíše střípky z přednášek, způsobené vnějšími vlivy. V jednu chvíli vtrhl do místnosti padesátník v obleku s cigaretou v koutku /alias školník/ a suše nám oznámil, že klimatizace nefunguje /thank you, captain obvious!/, protože minulý týden jí někdo vypnul, neboť fungovala zase až moc. Odešel s slovy "ma questa šššpooorca nun funzión'" a doporučil nám, ať si otevřeme okno. V jednu chvíli navštívil aulu i suvérenní mladík, který jí prošel, aby přítelkyni předal sváču a zase zmizel. Přednášejicí pak požádala slečnu, aby si občerstvení zajišťovala laskavě v době pauzy, protože ona sama má hlad jako vlk /tvářila se, že by raději posvačila slečnu/. U zvířátek jsme zůstali i nadále a kdyby to někoho z oboru zajímalo, římské právo je jako kachna /protože se vynořuje a zanořuje...jako delfín třeba/. 

Strašně ošklivá nehlavní budova. Jo a pěšky bez motorina chodí jen socky               /čili já/

Jinak abyste měli obrázek kompletní, ze čtyř záchodů na patře funguje jeden /vivat PF UK, vrchol luxusu/, toaletní papír doplňovali naposledy za chudáka Bedřicha II. Štaufského. A nejsou tu ani automaty na pití ni fungující informační systém /nikdy bych neřekla, že mi bude ten zmetek SIS chybět, ale ta vzpomínka na večery strávené s hláškou "zpracovává předchozí operaci", když se cpete na kriminalistiku a kriminologii...ach/. Zato jsou tu eskálátory. Takže se to dost kompenzuje. 

Nekecám. 

Vzpomněli jste si na svůj první školní den? 

Pac a pusu

Martuccia

Edit: Dnes ráno přišel pan "začínáme od dinosaurů" do auly a prohlásil, že jsme ale vyrostli. Je to tu milé.