Jak jsem byla pořád celá ve Vánocích

Jsem tam pořád, úplně celá ve Vánocích, viděla jsem totiž Staroměstské náměstí a stromeček a měla jsem hnusný trdlo /to není vůbec žádný sladký/ a ještě hnusnější svařák za 50,-. A zpívám si „Veselme se“ a mutti napekla epesní cukroví i bez mého přispění a v Lidlu mají glühwein za 29,90,-, takže je to všechno šťastné a veselé. Moje spolubydlící mě ale denně bombarduje nostalgickými zprávami o tom, co se děje v Neapoli a že je škoda, že to nevidím, takže psychicky jsem tak trochu na jihu. A nemůžu se s Vámi nepodělit o další jižanské vánoční tradice.

Historku o tom, jak 5. prosince ve Středoevropě chodí Mikuláš, Čert a Anděl, jsem podala své spolubydlící v živých barvách s obrazovým doprovodem „Krampuslauf“, který probíhá v Rakousku a za přitakávání německého a polského erasmáckého obyvatelstva. Tvářila se nedůvěřivě, trochu zděšeně a při slovech „…a neposlušné děti strčí do pytle a odnesou“ vypadala, že mě vystěhuje. Těším se na historky o velikonočních zvycích /<ďábelský smích>/. Italové Mikuláše neslaví, respektive ne tak, jak ho známe my, Erbenem a bratry Grimmovými prolezlí, lehkým sadismem a černým humorem odkojení Středoevropané. To ale neznamená, že by byli jakkoliv ochuzeni o možnost rozdávat dárky, jen tak činí o měsíc později, 6. ledna na svátek Epifanie. Hodná čarodějnice /nuda/ létá na koštěti /nuda/komínem do domů a v punčochách nechává dětem buď dárky /žádné oříšky, kubánské pomeranče a jinou racionální stravu , prostě dárky!/, anebo uhlí, což nemá takové kouzlo jako u nás, neb Italové topí jen a pouze plynem. Befana podle pověsti hledala Ježíška v Betlémě, aby ho obdarovala, ale pravděpodobně proto, že to byla Italka, nenašla nic a hledá dodnes. Befana je také ten důvod, proč Italové absolutně zbožňují /pro mě nepochopitelný/ suvenýr čarodějnice, který si pravidelně vozí z Prahy a rozplývají se nad tím, jak je super, že jsou si naše kultury tak blízké.

Zdroj: Befana

Štědrý den je také ve znamení dárků, které nenosí ani Ježíšek, ani jeho starší verze Děda Mráz /fuj pane Zápotocký, fuj…/, ale italská podoba Santy Clause /teď by mě pravděpodobně exkomunikovali, ale je to tak/, Babbo Natale, čili Taťka Vánoce. Tradiční zasednutí ke stolu /ano, opět jsme u jídla/ proběhne v Itálii buď 24. prosince večer /“Vigilia di Natale“ je Štědrý den/, anebo 25. prosince v době oběda /a slavnostní oběd v Itálii znamená, že začne ve dvě a pokračuje zhruba do osmi/. Tak jako tak  se sejde celá rodina,  všichni diskutují a drobí a tak. Podávané dobroty se liší podle regionu, na jihu je to samozřejmě nejlepší, obecně se ale vyhýbají stolovníci masu a konzumují se ryby /protože ryba není maso…italská křesťanská logika/. Konkrétně v Neapoli byste našli na menu následující bomby: smaženou tresku, spaghetti alle vongole /se slávkami/, další smažené dobroty všech druhů a barev /středomořská kuchyně je taaak zdravá!/, pečenou rybu dle vlastního uvážení /má spolubydlící doporučuje oratu alias pražmu/ a nesmí chybět vánoční úhoř. K tomu všemu se cpou brokolicí a salátem z květáku a ančoviček /neptejte se, fakt ne/. Takto konzumují minimálně do půlnoci, kdy přijde vrchol všeho. V posledním článku jsem mluvila o betlémech, které má doma prakticky každá rodina. Přesně o půlnoci se pak „narodí Ježíšek“ – nejmladší člen rodiny do jesliček umístí figurku „bambino Gesù“ /to doma dodržujeme/ a rodina si zazpívá /to doma nedodržujeme/, následně se odebere na půlnoční mši /to teda taky nedodržujeme ani omylem/. Dárky se tradičně rozbalují druhý den ráno, stejně jako v jů es ej a tak, ale kdo by čekal – čili podobně jako u nás se naděluje v mnoha domácnostech už během večeře.

Vánoční stromek v Salernu 

Náš osobní domácí betlém 

Závěrečným bodem celé opulentní hostiny, ať už večerní či odpolední, je „dolce“, neboli dezert. A tady přichází celá legrace. Panettone nebo pandoro jsou klasika, jde o jakousi „buchtu“ vzdáááááleně podobnou naší vánočce, tvarově vzdáááleně připomínající bábovku a jinak je to úplně jiné. Říkejte si tomu, jak chcete, já tomu říkám "nebe na zemi", obzvlášť ve chvíli, kdy nejde ani trochu o tradiční formu ale o prasárnu vylepšenou pro italské žrouty, čili čokoláda, puding, vanilkový krém s rumem, citronový krém a tak dále.

Ráj na zemi

To bylo doma radosti! 

Vánoce jsou v Itálii pravděpodobně nejdůležitějším svátkem společně s Velikonocemi, všichni je hodně prožívají a chystají se na ně, ale stejně to celé probíhá trochu jinak než u nás. Na jihu se nikdo nestresuje, vánoční shon tedy neprobíhá, na všechno je času dost. Nikdo není nevrlý a vyhnete se takovému tomu vánočnímu klišé, kdy všude jedou americké koledy na plné pecky a lidi pořádají závody, kdo toho víc a rychleji nakoupí. Dárky jsou spíše symbolické a dávají se hlavně dětem, jde o svátek rodiny, která se sejde, občas pohádá, hodně křičí a hodně jí. Vánoce na jihu jsou tak nějak klidnější. Nejsou tak poetické jako ty naše, Ladovské, ale mají své kouzlo.

A tak i já Vám přeji kouzelné Vánoce.

Pac a pusu

Martuccia