Jak jsem byla úplně celá ve Vánocích

Tak a je to tady. Už jsem ÚPLNĚ CELÁ VE VÁNOCÍCH! Sice budou za strašně dlouhou dobu, asi za deset dní, ale já už jsem stejně strašně trop na nervy, stejně jako Helenka.

Bohužel nemůžu v Neapoli jíst sníh /sice není vůbec žádnej sladkej, ale tady jaksi není vůbec žádnej a tečka/, tak si ve volných chvílích mohu dopřát jeden /no v nejhorším případě dva/ perníčky, které jsme se spolubydlící Luciou napekly. Probíhalo to asi takto:

Martuccia - „Já MILUJU Vánoce, co ty, těšíš se?“

Lucinuccia - „Hmmm“

Martuccia - „Zdobit stromeček a tak a ozdoby a svíčky a jmelí a my pečeme u nás cukroví a posloucháme vánoční písničky a je to super a tak!“

Lucinuccia - „Hmmm“

Martuccia – „Co kdybychom zkusily péct cukroví tady? A pustíme si koledy a ozdobíme ten cykas na terase?“

Lucinuccia – „Hmmm“

Martuccia – „Tak jo, tak v sobotu!“

Sloni jménem "Fuffi"

Manufakturující Lucia! 

Výslednou kreaci bylo nutno zasypat cukrem, neb barva byla příliš opálená...

A jako nechci se chvástat, ale ve vytváření vánoční nálady jsem mistr. V IKEA jsem koupila těsta na perníčky /protože kdo by se s tím patlal, když to stojí 2,30/, červenou pentli, udělala playlist obsahující hitovky, ze kterých se většině lidí dělá v nákupních centrech mdlo, a už jsem byla trochu ve Vánocích.  A Lucia taky. V první fázi sice řekla, že se na nějaký perníčky může vykašlat, ale hned jak jsem uvařila litr svařáku, byla povolnější a válela těsto o sto šest. Vykrájela asi stopadesát malých slonů a čtyři hrochy – typické vánoční motivy a už byla taky ve Vánocích. Ozdobily jsme místo cykasu cesmínu, kterou jsem koupila /a byla na ní šnek a to jí rozněžnilo natolik, že se rozhodla ho nezabít a dovolila mi ho odnést na onen slavný cykas/, popíjely jsme vino caldo, jedly teplé perníčky /a v případě Lucii i syrové perníčkové těsto, tímto děkujeme IKEE, že neobsahovalo žádné koňské maso/ a zpívaly. Dostala jsem ji do tak vánoční nálady, že řekla, že sice stromeček zdobit nehodlá, ale ta cesmína je fajn a boží. A že se těší na Vánoce, čili moje mise byla úspěšná.

Cesmína (bez šneka)

Osobní home-made variace na adventní věnec "co dům dal"

Ač to tak z této autentické vánoční historky nevypadá, Vánoce jsou v Itálii velká věc. Jednak je to velmi křesťanská věřící kostelní země a jednak se o Vánocích hodně jí a schází se rodina a dávají se dárky, takže pro Italy ráj na zemi. Svátky tady začínají neoficiálně 8. prosince na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie /tady bych se pozastavila a vysvětlila to ráda Vám všem, kteří jsou stejní neznabozi jako já – to neposkvrněné početí Ježíška mi časově jaksi nesedělo, přeci jen za 3 týdny by byl lehce nedonošený, a tak jsem se dopátrala, že jde o početí samotné svaté rodičky, čili mají ta neposkvrněná početí v rodině/. V tento den se vztyčuje hlavní strom na nejdůležitějším náměstí /což je asi tak každé druhé/ a všichni začínají být mírní a klidní, protože sluníčko svítí a 15 stupňů je permanentně.

Via San Gregorio Armeno 

Adventní neděle se tady neslaví a svíčky se nezapalují, věnce tady nefrčí. Zato frčí betlémy. Výroba „Presepe Napoletano“ je tradiční řemeslo, které se za poslední dobu možná trochu zmodernizovalo, ale nic typičtěji vánočního asi široko daleko nenajdete. Znázornění narození Jezulátka najdete snad v každé domácnosti, malé i větší, a ty největší se dědí po celé generace. Pro nákup betlémů a především pro nákup jednotlivých propriet do něj /postavičky, titěrnosti všech druhů a barev, od ovocného koše až po zabíjačku/ existuje zvláštní ulice, Via San Gregorio Armeno. Ceny blbin se liší podle velikosti a detailního provedení a pořízení takového velkého betlémů se může vyšplhat až ke stovkám eur. Pro větší betlémy už existují i postavičky mechanizované, fontánky s tekoucí vodou, blikající pece a postavička Berlusconiho či Pavla Nedvěda jsou na denním pořádku. Betlémy mají i vlastní muzea, jednu z nejhezčích expozic najdete v Museo Certosa San Martino na Vomeru, impozantní několikametrový betlém pak patří k zámku Caserta. Tradiční postavičky, velmi detailní a oblečené do drahých látek, se vyráběly ze dřeva i porcelánu, dnes převážně z keramiky. Tradice betlémů je asi tisíc let stará, nejkrásnější ukázky jsou ale z osmnáctého a devatenáctého století.

Betlém z 18. století v Certosa San Martino

Neapolský pohled na právníky - "účet se platí předem" (:

Pokud máte pocit, že ty Vánoce až moc žeru, máte naprostou pravdu. Už od 1. prosince si zpívám „Už se všichni těšíme na Ježíška!“ a v Neapoli mi dělá společnost ČRo2, kde hrajou hitovky od Ryby jak na běžícím páse. Se stim smiř. A jelikož jsou Vánoce strašně krásné a obsáhlé téma, o dalších vánočních tradicích bude v příštích dnech pojednáno ještě jednou a podrobněji!

VESELÉ VÁNOCE (a pac a pusu)!

Martuccia