V okolí Neapole opravdu platí, že kam kopnete,
vykopnete minimálně 2000 let starou
památku. To se stalo osudným i velkému projektu nové stanice metra na Piazza
Municipio v centru města – poklidná stavba tunelu se zvrhla v archeologické
vykopávky /vykopali lodě…no vlastně půlku přístavu z druhého století/ a od
roku 2004 se táhne boj o to, jestli bude metro, muzeum, nebo obojí. Zatím to
vypadá, že obojí, metro se mělo otevřít 31. prosince 2014, ale zkrátka „Welcome
to Napoli“.
Dnes bych se ale chtěla věnovat jiným vykopávkám, a to těm,
které stojí ve stínu ó-velkých-Pompejí. Ercolano /nebo Herkulaneum, jak chcete/
je malé městečko nacházející se pár kilometrů za Neapolí. Legenda praví /ehm/,
že jej založil mýtický Hercules jako jakousi zastávku mezi Neapolí a Pompejemi.
Ta méně romantická a tudíž pravdivější verze říká, že jej založili Oskové, následně se
sem přesunuli Etruskové a nakonec tu skončili Římané. Město vzkvétalo a stalo se předměstím Neapole,
ale ouha, Vesuv nikdy nespí, čili v roce 79 potkalo Ercolano stejný osud
jako blízké Pompeje. Nebo alespoň na první pohled.
 |
| Pohled na vykopávky v údolí |
Město Pompeje bylo zničeno padajícím kamením zasypáno
popelem, který jej sice perfektně zakonzervoval, ale zároveň spálil na uhel, kamení pak
pobořilo budovy a všechno, co mu stálo v cestě. Ercolano prožilo své
poslední dny jinak – pravděpodobně se stejným výsledkem pro své slavné trvání a
není pochyb o tom, že obyvatelům to bylo celkem jedno, jak zemřou. Nám to ale
až tak jedno není, neboť konzervace města proběhla příhodnějším způsobem /pro
nás, pro chudáky Ercolaňany, no…ne/. Soubor pyroklastických vln se Ercolanu
téměř vyhnul a město bylo zalito bahnem a následně lávou, která utvořila až
patnáct metrů silnou vrstvu, pod kterou pohřbila, ale zachovala, prakticky vše.
A tak se kromě základů a všeho z kamene /tak jako v Pompejích/
zachovaly i materiály původů organického /no prostě dřevo, jídlo a tak…lidi ne,
kdyby Vás to zajímalo/. Na tomto rumišti bylo pak vybudováno zcela nové město
nesoucí název Resina /v roce 1969 se vrátili k původnímu jménu Ercolano/.
Znovuobjevení Ercolana je o mnoho romantičtější než
počátky vykopávek v Pompejích a tudíž by určitě zasloužilo film z produkce soudruhů
z USA. Prostý zemědělec Ambrogio /to je Ambrož, vyloženě filmová postava/ se
v roce 1710 ve své chudobě rozhodl rozšířit nádrž s vodou na svém
pozemku, a tak kopal a kopal a vykopal mramor. Úplnou náhodou šel zrovna kolem
řemeslník pracující pro prince a řekl si, že by mramor mohl použít jako obklad
pro několik Neapolských kaplí. Koupil tedy od rolníka nádrž a vrtal se v zemi
tak moc, že vyvrtal podzemní chodby /a poničil přitom jednu z nejvýznamnějších
památek – nádrž se nacházela přímo nad antickým divadlem - ale to jsou nutné oběti velkých objevů/ a tak se vlastně stal prvním z řad archeologů působících v Ercolanu. Protože se ale obec bála poničení
statiky celého města, práce na vykopávkách na několik let ustaly a archeologové
se do oblasti vrátili až v roce 1738, kdy se toho ale moc nenašlo, a tak
byly práce znovu přerušeny. Obnoveny opět v roce 1828 s novou metodou
dlabání země /rozhodli se, že odkryjí celou část města/ a ukončeny znovu v roce
1855 – holt se zase nenašlo nic hodno zpeněžení. Další snahy o znovukopání byly
zamítnuty, až nakonec ve dvacátém století přišlo vyvlastňování a vykopávky s přestávkami
trvají dodnes. Odkrytá část města dnes tvoří asi 4 hektary, což je samozřejmě
jen zlomek toho, co se pravděpodobně ještě pod městem /tím moderním/ ukrývá.
Do Ercolana se dostanete pěšky ze stanice cirumvesuviany
Ercolano /překvapení!/, kterážko /víme, samozřejmě/ vyráží z hlavního nádraží
v Neapoli /což je milé/. Vstupné činí 5 euro, stejně jako do Pompejí /což
není milé, když vezmeme v potaz to, že v Pompejích můžete strávit
týden, kdežto tady pár hodin/. K vidění je tady toho ale dost na vcelku
malé ploše. Kromě toho, co už znáte, stojí za zmínku
hlavně více zachované fresky, více zachované budovy, lidské ostatky, dřevěné
trámy, druhá až třetí patra, střechy a schodiště. Dokonale je zde vidět geniální
kanalizační systém lázní, je jednodušší si představit každodenní život, když
vidíte dům tak, jak opravdu vypadal a ne jen jeho obvodové zdivo. Máte-li
rychlý krok a průvodce v rukou /čili ho nemusíte googlit jako já/,
strávíte ve vykopávkách maximálně 4 hodiny.
Obecně je Ercolano považováno za „chudší“ sestru Pompejí. Já
bych ale doporučila výletit spíše sem, pokud hodláte v Kampánii strávit
jen pár dní a nemáte čas ani energii se ploužit Pompejemi /a netoužíte
bezpodmínečně vidět notorické drobnosti jako cavis canem a amfiteátr/. Ercolano
je příjemná dopolední vycházka, po které ještě zvládnete panino a naskočit do
vlaku směr další zastávka. A to se vyplatí.
Pac a pusu
Martuccia
Žádné komentáře:
Okomentovat