Italové si o to, aby je cizinci házeli do jednoho pytle,
prakticky říkají. Vážně. V Praze poznáte Itala na sto metrů /a to ho ještě
ani nevidíte, stačí ho slyšet, a ani nemusíte slyšet slova, vystačíte si
s poznávacím „eeeeeh“ a „booooh“/ a nemůžete se splést. Sice by to mohl
být taky Španěl, Portugalec, Řek, do jisté míry i Turek, ale ne – je to Ital.
Má na nohou hogany /alias nejhnusnější boty, které si dokážete představit/,
případně converse, případně superga. Má na očích brýle /pamatujete, že jsem
mluvila o tom, že tady Italové brýle nenosí? Tak v Praze je nosí VŽDY,
brzy se dostaneme k tomu, PROČ/ a je celý mumifikován v obrovské šále
/díky čemuž je prakticky nemožné identifikovat, jakého je pohlaví/, na hlavě má
hrdě posazenou čepici s bambulí. A taky má na sobě mikinu „Prague drinking
team“, na to se můžete spolehnout, Vy jí ale nikdy neuvidíte. Víte proč?
Protože má Ital na sobě péřovku – a je jedno, že venku není minus třicet, ani
nula, ale patnáct stupňů. Mamča řekla, že je na východě kosa. A tak se Ital
bude potit v péřovce, i kdyby měl duši vypustit.
Co řekne v Itálii mamča, to je svaté; tento speciální
druh homo sapiens se nazývá „mammone“ a je to prostě mamánek o několik levelů
vyšší, než jak je známe z tej naší kotliny. České maminky taky dávají
užitečné rady, třeba konkrétně ta moje má v arzenálu jednu oblíbenou
/„Prosím Tě, až budeš mít hlad, tak se najez!“/, moje kamarádka zase odjíždí do
zahraničí zásadně vybavená hláškou „Až Ti bude zima, tak se obleč!“. Na maminky
z Itálie si ale jen tak někdo nepřijde. Jejich představa o poloze ČR je
zahalena tajemstvím, nachází se ale někde poblíž Ukrajiny a Putin Miloš tam
jezdí na medvědech. Taky tam není elektřina, pračky, topení, obecně civilizace
a dopravujeme se zásadně pomocí povozů. Čili teplota někde okolo absolutní
nuly, možnost dokoupit oblečení žádná a taky je to na severu, takže je tu ostré
a smrtonosné slunce, které se odráží od toho věčného sněhu /a proto ty brýle/.
Výsada toho, co tvrdí mamča, je neprůstřelná – a tak se mě moje
dvacetisedmiletá spolubydlící Lucia na férovku a s vážnou tváří zeptala,
jestli slunce u nás opaluje, neboť tady se říká, že ne, protože je severské /a
tak Vás může maximálně zabít, ale ne opálit/. Se shovívavým pohledem jsem se
podívala na vlastní odstín pleti, který je tmavší než ten její, a ona
pochopila. Obávám se ale, že mi až tak úplně na sto procent nevěří a před svou
cestou do Prahy /leden/ se začíná poohlížet po brýlích s UV filtrem 500+.
 |
| Zdroj: Tutaj! |
Když Vás mamča v Itálii dostatečně oblékne a vybaví
radami do zimních měsíců, máme tady léto, jenžto je taktéž dosti plodné na
rady. Mezi mé nejoblíbenější patří nemožnost se koupat minimálně 2 hodiny po
jídle. Ano, taky nám to tak říkali, kdysi na plavání v Neratovicích, že
nemáme po jídle hned skákat do vody, jinak se utopíme a zhyneme bídnou smrtí.
Tady ovšem toto pravidlo všichni dodržují, ať je jim 5 nebo 50, a vlak přes to
nejede, zkrátka na pláži NEMŮŽETE do vody /ni smočit nožku!/ po obědě, Italové
v sobě mají nějaký vnitřní blok, který jim nedovolí se osvěžit.
Jednou z dalších bomb, kterou tu na mě vypálili /ano,
s Italy se stýkám celý život, ale tohle jsem netušila/, bylo zjištění, že
syrová zelenina je jedovatá. Rajčata, salát, ok…Okurky tu neseženete /kéž bych
si dělala legraci/ a zbytek se syrový zkrátka NEJÍ. Syrový hrášek? No way.
Syrová paprika?! Jste synem smrti /po každé, když si dělám salát, Lucia se se
mnou rozloučí na vždy/. A tak dále a tak podobně. Dle místních se syrová
zelenina pravděpodobně hromadí v žaludku a vytváří tam jakousi Brumbálovu
armádu, která čeká, až bude moct zaútočit. Vláknina je tady tedy sprosté slovo.
Poslední rada z příručky „Jak přežít díky mamče
v Itálii“ zahrnuje mou oblíbenou radu: nikdy nechoď s mokrou hlavou.
Ani když je venku 40°C. Nikdy. Jinak dostaneš zánět mozkových blan a zemřeš
v křečích, chudobě a osamocen. A nedělám si legraci, můj vzorek pro
experimenty a dlouhodobé zkoumání /Lucia/ mi to potvrdil, neboť jednu noc
usnula s vlhkými vlasy a druhý den měla křeče, bolesti a vypadalo to, že
přichází minimálně žlutý kašel, ne-li mor. Síla mamči je zkrátka mocná.
Znáte nějaké pěkné stereotypy, které se vám potvrdily?
Pac a pusu
Martuccia
Žádné komentáře:
Okomentovat