Jak jsem výletila do Pompejí

V Pompejích jsem byla ve svém životě zhruba tak padesátkrát, fakticky. Za parného letního dne, kdy je tam na umření /taky tam hodně lidí, ehm, umřelo, nekorektní vtípek/, za deště a větru, ve dne i v noci /noční prohlídka je děsivá/, sama i se skupinou, prostě mockrát. A ať jste milovník antiky, historie obecně nebo jen cizího neštěstí, Pompeje jsou must-see, pokud jedete do Neapole.

Západ slunce v Pompejích

Z centra města se sem dostanete snadno díky circumvesvianě /která cirkuje Vesuv, jako když jedete do Sorrenta, pamatujeme?/, lístek stojí nějakou legrační částku a za cca 30 minut můžete vystupovat v Pompei-Scavi, prakticky u vchodu do vykopávek. Vstupné činí za předpokladu důkazu o nízkém věku 5 ojro, což je v místních podmínkách absolutně ohromující částka a skoro se divím, že nejdou Pompeje žebrotou. Projdete vstupní branou a voilá, čeká Vás úchvatný zážitek.

Fórum

Město bylo pohřbeno v roce 79 asi šesti metry sopečného popela. Zajímá-li Vás přesný průběh tragédie /mě tyhle věci vždycky fascinovaly, ale chápu, že v tom jsem pravděpodobně sama/, doporučuji nespočet článků na internetu, wikipedií počínaje a přepisem svědectví Plinia mladšího /který údajně celou erupci včetně následků sledoval zpovzdálí a pak o tom napsal v dopise nikomu menšímu než Tacitovi - jeho tatík tolik štěstí neměl, mimochodem, chtěl se na erupci také mrknout, ale trochu to přehnal s blízkostí a stálo ho to kejhák – o pravdivosti těchto tvrzení si udělejte obrázek sami, kdo jsem já, abych soudila „historické“ prameny/ konče. Zmiňuji to záměrně proto, abyste tu slátaninu, jenžto natočili minulý rok soudruzi ze západu, brali spíše jako podklad pro Vaší bujnou fantazii a ne jako faktum, návštěva Pompejí by pro Vás mohla být zklamáním.  Znovuobjeveno bylo město skoro o 1700 let později a způsobilo v Evropě absolutní škandál. Všudypřítomné genitálie, orgie, koitusy a všechny takové ty seksuální podtexty, pro onu dobu absolutně nepřípustné /a v dnešní Itálii přípustné pouze za předpokladu, že se o nich nemluví nahlas a v neděli a svátky/, způsobily, že některé části Pompejí byly odkryty a znovu zakryty. Mluvilo se i o tom, že Pompeje byly jakousi antickou Sodomou a Gomorou navrch, městem zasvěceným nevěstincům, a proto na ně Bůh /ten křesťanský/ seslal všemocný Vesuv /na to pohanské město, ano/, ale chyba lávky, sex a násilí prostě jen táhly tehdy stejně jako táhnou dneska.

Celkově člověk při procházce tehdejším městem nabývá pocitu, že se od té doby v Itálii nic nezměnilo. Na ploše skoro 450 000 m² najdete skromné příbytky, obrovské vily s bazénem (mezi nejznámější patří Casa del Fauno s malou soškou Fauna, Casa del Poeta Tragico s mozaikou, která hlásá slavné „CAVE CANEM“ – „Pozor, pes“, Casa della Venere in Conchiglia – s notorickou nahou Venuší v mušli, anebo například Casa del Chirurgo, ve kterém byly nalezeny skalpely a jiné mučící nástroje/, nákupní středisko /Il Foro di Pompei a Macellum/, veřejné domy všech druhů barev /s detailními freskami znázorňujícími výjevy, při kterých se většina z Vás bude červenat - cestu k nim hledali obyvatelé snadno a to pomocí ukazatelů - kamenných penisů udávajících správný směr, zabudovaných do zdí ulic v okolí bordelu, penisy teda ale v Neapolských ulicích neuvidíte/, stadion /velmi zachovalý amfiteátr/, tělocvičnu /byť se tak nazývá, šlo o školu pro gladiátory, tedy permanentku si obyčejný Pompejan zakoupit nemohl/, lázně /staří Římané nebyli žádná prasata – lázně jsou obrovské, zachovalé, krásně vyzdobené a významné hlavně v tom, že když v 18. století započaly vykopávky a byly objeveny lázně, v nedalekém Bourbonském sídle Caserta byla vybudována koupelna s tekoucí vodou, protože šlechta si řekla, že teda taky nebudou prasata  - a tak se začala pravidelně koupat/ a nespočet chrámů, které svým uspořádáním nápadně připomínají křesťanské kostely. A nekropole – čili hřbitov. Největší zastoupení mají ale v Pompejích krámky a hospody – shopping a jídlo – a máte dnešní Neapol jako vyšitou. I informační tabulky hlásají, že v tzv. thermopyliu se obyvatelé Pompejí stravovali v čase oběda, který nebyl, na rozdíl od večeře, nijak okázalý, a k dispozici byla jak teplá, tak studená kuchyně. Velké množství pekáren zajišťovalo neustálý přísun čerstvého chleba a Vy se ještě chvíli ptejte, kdo dal světu první panino. Představit si život v prvním století není nijak složité a podobá se tomu dnešními víc, než si možná uvědomujete.

Pompejský amfiteátr 

...a zevnitř

Vydáte-li se do Pompejí a zjistíte, že se na spoustu míst a do spousty budov nedostanete, nebuďte zklamaní, ony se ty Pompeje totiž Italům tak trochu sypou. Z části proto, že je nedostatek odborníků, kteří by dokonale zakonzervovali ruiny, z části proto, že není čas /siesta, ach ta siesta/, z části proto, že nejsou prachy a z části proto, že lidi jsou hovádka a musí na všechno šmatlat /Táto koukej, máme kámen z Pompejí, to si dáme do skalky/.

Pravdou zůstává, že sopečná aktivita v této oblasti je poměrně velká, Vesuv je ještě stále aktivním vulkánem propojeným s ostatními sopkami na tzv. Flegrejských polích /Campi flegrei/, zemětřesení /ta menší/ jsou tu na denním pořádku a erupce Vesuvu jsou periodicky se opakující jistotou. Otázkou tedy není, jestli Vesuv bouchne, ale kdy Vesuv bouchne. A kdy spolu s ním půjdou k šípku i Flegrejská pole a půlka Neapole. Čili vidět Neapol a zemřít není zas takovou hloupostí, jakou se Vám toto úsloví může jevit – chcete-li ji vidět, pospěšte, poslední erupce se odehrála v roce 1944…a cyklus se uzavírá zhruba každých 50 let.